V Pigmi se neustále něco děje - a ne vždy jsou v hlavní roli barvy! V Pigmi se neustále něco děje - a ne vždy jsou v hlavní roli barvy! V poslední době hledáčku médií neunikl náš příběh. Podívejte se, čím teď Pigmi žije, a buďte v obraze! 

I Leonardo maloval barvou z drahých kamenů a hmyzí krve

Jak vůbec začal váš vztah k přírodním pigmentům?

Prvním impulzem byl jeden výlet do přírody a obraz, který následně vznikl. Nazval jsem ho Language of Forest (Jazyk lesa). Inspiroval mě, abych začal vyrábět pigmenty podle tradičních receptur. Uvědomil jsem si, že kdysi dávno mistři a známí umělci neměli žádné chemičky a syntetické barvy, které máme my, a také si poradili.

Přišlo vám to důležité kvůli šetrnosti k vlastnímu zdraví, nebo především k přírodě?

Je to mému srdci bližší. Chemické věci zapáchají, navíc když přesně víte, z čeho ty pigmenty pocházejí, je spojení s uměním úplně jiné. Když vidím pozitivní reakce lidí, jsem přesvědčen, že v tom má cenu pokračovat. Nevím v Česku o nikom, kdo by se tomu věnoval. V zahraničí samozřejmě takoví lidé jsou.

Jaké jsou typické vstupní suroviny pro přírodní pigmenty?

Já začal nejprve s minerály, snažil jsem se najít nějaké barevné materiály, ze kterých by se dala vytvořit barva. Třeba obyčejnou cihlu. A říkal jsem si, že to jde takhle vlastně úplně ze všeho. Vedle minerálů a kořenů třeba i z pecek ovocných stromů nebo včelího pylu. Každá ta věc dává nějakou barvu, ale ne všechny jsou samozřejmě stabilní.

Váš první obraz obsahuje pryskyřici stromů. Nebyl to moc složitý začátek?

Chtěl jsem do něj dostat vůni lesa, to byla hlavní motivace, proč jsem použil pryskyřici. Zkusil jsem to – a vyšlo to. Na začátku byl obraz velmi silně cítit, ale po čase vyvanul. Dnes je kompletně zakonzervovaný a cítit není už vůbec.

Jak jste postupoval?

Bylo to opravdu náročné, trvalo mi to jedenáct týdnů. Čas zabralo drcení malachitu, tvorba zeleného pigmentu, strašně dlouho jsem také sbíral pryskyřici. Nechtěl jsem totiž žádnému stromu ublížit, a tak jsem chodil tři týdny kolem kořenů a sbíral takové ty pryskyřicové kuličky. Bylo jí potřeba půl litru. Obraz má asi sedm vrstev a působí plasticky. Ale už bych do toho nešel. Určitě bych si raději pryskyřici někde koupil, než bych ji takhle pracně sbíral.

Kde se dá sehnat?

Existují chovatelé takových malých opiček, kteří je krmí právě arabskou gumou a smrkovou pryskyřicí. Obě věci se dají koupit ve specializovaných e-shopech a shodou okolností obě ty suroviny slouží i pro výrobu barev.

Jsou nějaké prastaré metody, které vás fascinují, ale sám byste je nezvolil?

Dřív se dělaly barvy i z mumií, které spálili, byla z toho krásně tmavě červená barva. Nebo barvy z kravské moči. Zvířata krmili velkým množstvím mangových listů, moč jim pak zacpávala měchýř a oni z toho dělali žlutozelenou barvu. Zvířata ale strašně trpěla. Snažím se proto volit takové materiály, u kterých nemusím řešit etické problémy. Složité je pro mě rozhodování třeba i u hmyzu.

Z čeho je nejtěžší pigmenty získat?

Nejtěžší je asi výroba ultramarínové modře z minerálu Lapis lazuli, což je vzácný modrý kámen, který se vyskytuje jen v Afghánistánu a v Chile. Jednu dobu byl dokonce dražší než zlato. Vyrobit z něj barvu je velmi náročné. Mám doma asi sto gramů prášku z půl kila minerálu. Čili je to trochu nepraktické. Obecně modř je hůř dostupná, protože se v přírodě přirozeně moc nevyskytuje. Jsem ve fázi, kdy bych vše nezvládl vyrábět sám, takže třeba indigo modř si nechávám vyrábět na jedné farmě v Indii.

Jak probíhá proces výroby pigmentu, třeba právě ultramarínové modře?

Lapis lazuli má v sobě víc minerálů a vy je musíte složitým procesem oddělit. Materiál se rozdrtí, pak se přes opravdu drobné síto proseje. Pak potřebujete výsledný prášek smíchat s včelím voskem, borovicovou pryskyřicí a mastichou (druh pryskyřice). To vytvoří takovou houbu, která pak při vymačkávání pouští ven jen tu modrou, ale ostatní materiály udrží.

Vyplatí se to finančně?

Ultramarín moc ne, pak jsou samozřejmě levnější materiály. Já ho mám spíš proto, že jsem chtěl zkusit něco vzácnějšího, pro svou tvorbu a pro VIP klienty.

Jaké varianty jsou schůdnější?

Například minerály jako azurit či sodalit. Ale ultramarín je opravdu jedinečný. Nejznámější umělci jako Leonardo da Vinci s ním pracovali na ikonických dílech, nicméně sto gramů pigmentu vyjde od deseti až po padesát tisíc korun, podle čirosti. Třeba popelavý ultramarín z dalšího "mačkání" je levnější. Já nabízím takový střed.

Co vzniká z hmyzu, který jste zmínil?

Je to hmyz z Číny, Thajska nebo Srí Lanky. Jde o škůdce, který napadá fíkusy, červec lakový, jenž produkuje šelak (vysoce viskózní organická kapalina – pozn. aut.). S tím se dá malovat. Oni toho brouka také sbírají a pak rozdrtí, z čehož zase vzniká krásná fialová barva. Pokud ji ale dáte na slunce, není moc stabilní, spíš pomíjivá. Pak jde o nopálovce karmínového, který se přímo pěstuje v Mexiku na kaktusových farmách. Z jeho krve vyrábějí vzácnou karmínovou barvu, která je také na da Vinciho obrazech.

Proč vlastně dnešní umělci chemické barvy tolerují, když to nejspíš dlouhodobě ohrožuje jejich zdraví?

Nejen to, chemie škodí i přírodě. Když se maluje třeba olejovými barvami, zůstávají stopy, které není snadné čistit. Pak je otázka, jak se tyto barvy likvidují, kde vlastně končí. Krásný obrázek má tedy zdravotní následky, a ještě i negativní vliv na životní prostředí. Proto se snažím, aby tu byla nějaká alternativa, byť dražší a pracnější.

Na druhou stranu, bavíme se o nerostech, které se těží. Dá se to dělat eticky a ekologicky ve velkém?

Samozřejmě, je to těžba. Svým způsobem fascinující. Viděl jsem pár videí, jak to například v Afghánistánu dělají. Vezmou dynamit, jdou do jeskyně, pak běží, aby to na ně nespadlo… Konkrétně tento materiál je vzácný. Pak jsou ale podobné materiály a těch nerostů jsou v ložiscích tuny. Mně přitom stačí čtyři gramy pigmentu na padesát obrazů, takže zas tak neudržitelné to není. Ale samozřejmě to nebudu držet za každou cenu, chápu, že do určité míry drancujeme přírodu. Já přemýšlím i nad živými zdroji, třeba i hmyzem, jak už jsem říkal.

Narazil jste někdy na kritiku, odmítavé postoje?

Najdou se lidé, kteří se toho negativně chytnou. Měl jsem třeba v plánu dostat na trh i barvu z kostí hospodářských zvířat, protože z nich se dá získat krásná černá. Ale nejsem si jistý, že by to bylo přijímáno dobře. Stejně tak se dá vzít barva i z chobotnice – a to je pro mě už za hranou. Bojím se do těchto věcí pouštět.

Co kdybyste bral vše lokálně? To by šlo?

Některé barvy získám přímo ze svého okolí a města. Jdu a věci, které vidím, umím proměnit v barvu. Například tu teče z jeskyně bývalého dolu takový krásně rezavý potok, ze kterého umím vyrobit barvu. Ale líbí se mi i to, že můžu podporovat lidi z celého světa. Mám nějakých 23 výrobců z Vietnamu, Mexika, Afghánistánu, Indie… Každý má svůj příběh, každého znám z online hovorů a jsem pyšný, že je takhle podporuji a pomáhám jim udržet jejich tradice.

Čili vám posílají hotový pigment?

Materiál na indigo modř bych třeba doma nechtěl. Jsou to dvě tuny rostliny pro jeden kilogram barvy. Beru tedy jen pigment. Oni pak mají z takového obchodu třeba dva měsíční příjmy. A mám další plány, třeba hledám člověka, který se zabývá tímhle trochu "úchylným" oborem v zahraničí a sbírá pro pigment některé vzácné houby, které u nás nerostou.

Co je vaším zatím nesplněným snem?

Ve světě roste dračí strom, dragon tree, který má tlustý kmen a sahá do velké výšky. Když se nařízne, získává se z něj míza, které se říká dračí krev. Dělají se z ní léčiva nebo právě i barva. Tak to mě láká.

Jaké barvy byly vlastně typické úplně na začátku našich dějin?

Začínaly okry, takové ty jeskynní barvy. Pradávní lidé je dělali z hlíny, možná to pojili třeba i močí, aby jim malby držely na stěnách jeskyní. Postupem času se z umělců stávali spíše chemici, dělali pokusy, omyly a díky nim tohle všechno existuje. Oděvy se barvily přírodninami, právě třeba indigem. A to se v textilním průmyslu používá dodnes.

Když jdete po ulici, irituje vás třeba pestrobarevně zářící fasáda domu?

To asi nemám, tuhle úchylku, ale když vidím některá umělecká díla, kde byly použity syntetické barvy, nemá to pro mě takovou hodnotu, než když je dílo z přírodnin či minerálů. Ty jsou skvělé i proto, že každá barva vám umožňuje jinou techniku, jinak se pracuje s přírodním indigem a jinak s barvami z nerostů.

Jak je to s vůní?

Ne všechny přírodní barvy voní. Třeba indigo smrdí jako přelitý květináč. Některé minerály voní po železe, některé po zemině. Včelí pyl samozřejmě voní krásně, beru ho ve Svitavách z medové farmy od kamaráda, i některé houby krásně voní, třeba po pepři.

NEŽ "TAM" BUDU

Pochopila jsem, že k umění jste si došel přes zážitky se smrtí ze zdravotnictví, je to tak?

Pracoval jsem asi tři roky v pečovatelském domě u pacientů s Alzheimerovou chorobou. Práce mě bavila, ale taky mě to velmi ničilo, domů jsem chodil psychicky vyčerpaný. Hodně jsem proto přemýšlel nad tím, co budu dělat do té doby, než za tu ruku bude někdo držet mě. Měl jsem v plánu být zdravotník, ale pak mi došlo, jak extrémně náročný je to obor. Kvůli vaší chybě může někdo umřít. Ve škole vás na to moc nepřipraví.

Možná jste to vzal trochu nešťastně z toho doslova nejhoršího konce…

Chodil jsem pozorovat různé obory a oddělení, byl jsem na sálech, na chirurgii, při porodech, na psychiatrii, viděl jsem ty velké hrůzy a na psychiku je to náročné všechno. V pečovatelském domě jsem zakotvil na delší dobu. Bylo to, jako když chodíte za babičkou a za dědou. Akorát jednou za týden zpravidla někdo umřel. Když k lidem přilnete, je náročné nechat je jít. Motivovalo mě to k tomu, abych si užil vlastní život, než "tam" budu. Protože jednou to přijde a my nevíme, jestli to bude zítra, nebo za dlouhé roky.